Co nového ?

Čtvrtek v 19:20
Jelikož je venku celkem hezky, tak jsem se před pár dny rozhodla s kamarádem stanovat. Vyšlo to krásně až na pár karambolů, ale stanovačka se povedla.

Do toho jsou u nás příšerná vedra, takže se radši ani neodvažuju chodit ven. A opalování mě těžce nebaví. Nejhorší ale je, že je teplo i v noci, tak ani nemůžu vůbec spát. Jestli to tak bude pokračovat, tak nevím, co budu dělat.

Navíc po tom nočním surfování na netu jsem na youtube objevila výborné metalové/rockové předělávky popových hitů. Do toho mi jeden kamarád pustil metalovou předělávku od Abba - Lay All Your Love On Me a děsně se mi to zalíbilo, tak si to teď pouštím pořád dokolečka. Taky znáte ten pocit, když objevíte nějakou boží písničku, že si ji louskáte pořád dokola, dokud se vám to nezprotiví? :D

Přikládám video z youtube. Enjoy ;-)
 

"Vylepšování image kovem."

2. června 2017 v 13:29 |  Vylepšováky
V minulém článku jsem se ve zkratce rozepsala o té jisté věci, kvůli které jsem začala znovu psát. Popravdě řečeno, zkoušela jsem to i před 3 lety, jenže mě to nějak nechytlo.

Samozřejmě se snažím na to nemyslet a přemýšlím, jak si udělat sama sobě radost. Poslední dobou se mi totiž nějak zalíbily piercingy. Jeden už mám od února - nechala jsem si propíchnout jazyk, a momentálně uvažuju nad dalším, jenže nevím kam s ním. Pusa vs. nos.. Nevím. Když mi to ten týpek dělal v tom studiu, tak nebolel ani vpich ani hojení (mám asi posunutý práh bolesti nebo co :-D). Takže se tak ani bolesti nebojím, nebo co jsem četla od jiných, tak prej to propichování nosu bolí jak prase. Nevím ale zase jak to je s jinými částmi obličeje, protože např. někdo řekne, že ho bolelo propichování obočí, někoho ne.
A proč vlastně jazyk? Prostě jsem chtěla vyzkoušet něco nového a zadruhé nikdo to nevidí (páč když si představím, že ho mám ve rtu, tak mi máti řekne, že vypadám jak dement apod. aneb typické matky :-D).

Nevím proč, ale rozhodně mi přijde příjemnější propichování jak tetování, nebo kov můžu kdykoliv sundat, ale tetování nesundám. Teda jo sundám, když si připlatím a udělají to laserem, což bolí ještě víc, než když vám to vytetují. I když to vypadá pěkně (hlavně na klucích :3), ale musí to být něco, co se jim fakt líbí. Protože těžko si někdo něco nechá vytetovat, po nějaké době si to třeba rozmyslí, nechce to tam, tak schválně půjde na odstranění "lejzrem" a vyfasuje za to bůhví kolik táců. (Zase, pokud se nerozhodne to nepředělat :-D.)

A co vy a piercingy? :-)

Čas běží, ale nedá se vrátit..

30. května 2017 v 16:34 |  Téma týdne
Minulý rok na vysoké škole jsem potkala jednoho strašně fajn člověka. Rozuměla jsem si s ním. Netrvalo to ani dva týdny a začali jsme být spolu. Tolik mě fascinoval, že jsme spolu byli doslova každý den několik hodin. Když jsme nemohli být spolu, tak jsme si přáli dobré ráno, dobrou noc, ale přesto jsme se vídali po zbytek dne.

Věnovala jsem mu každou volnou chvíli, kterou bych jinak využila sledováním filmů, koukáním do počítače, nicneděláním a dalším bezvýznamným věcem. Jenže on mi za ty volné chvíle stál. (Navíc mi kamarádka x krát vyčítala, že s ní nejsem na fcb, nebyla jsem tam prostě, protože jsem byla radši s dotyčným než abych neustále seděla u počítače a poslouchala její bláznivé kecy.)

Trvalo to několik měsíců, než jsem si uvědomila, že je to tak krásné, než aby to byla pravda. Tolik jsem tehdy chtěla zastavit nebo alespoň zpomalit čas. Jenže to, jak my víme, bohužel nejde.
Teď mi přijde, že to všechno uběhlo tak strašně rychle. Měla jsem naprosto všechno, co mi tolik let chybělo. Byla jsem šťastná. On byl všechno, co jsem kdy chtěla. A najednou moji devítiměsíční radost ze života vystřídala tupá rána nožem.

Byl konec.. Navždy si to budu pamatovat..

Všechny volné chvíle, které jsem věnovala tomu, koho jsem z celého srdce milovala (a stále miluju) bych vrátila zpátky.
Zastavila bych čas, kdyby to šlo. Dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat. Mrzí mě to. A tak čekám.. stále čekám, kdy dotyčnému dojde, jak strašně moc mi ublížil. Přijde mi snad, že pro něj omluva, alespoň ta pitomá omluva, neexistuje.

A já blbá věřila, že to vydrží dlouho. Dlouho.

A teď? Volného času mám až sakra hodně a nevím jak s ním naložit. Nic mě nebaví. Cítím se ublížená a podvedená. Neustále vzpomínám na ty chvíle, kdy jsme se mazlili, byli spolu, tolik jsme toho prožili - bohužel je nevrátím.
 


Úvodem..

29. května 2017 v 13:49
Myslím, že teď je ten správný čas začít znovu psát. Proč zrovna teď ?
Protože za poslední 2 roky, co jsem smazala svůj pokus o blog a začala se soustředit na školu, tak se objevil někdo, kdo mi úplně překopal plány, byli jsme spolu skoro až bych řekla rok a pak prostě odešel. Teď mi nezbylo vůbec nic, protože jsem mu dala všechno, dotyčný si to všechno vzal a bez omluvy odešel. Ano, člověka jako jsem já to hodně zamrzelo a stále ještě mrzí, a zatímco se z toho šoku budu sbírat dost dlouho, tak bych svůj veškerý volný čas věnovala tomu, co mě hodně baví - psát. Snad ty moje hokusy pokusy nezkrachují hned první týden. Zkusíme a uvidíme :-)